Květen 2016

Čas říct sbohem?

12. května 2016 v 21:33

MOC se omlouvám, že tak dlouho nebyly žádné články ale nějak na to nebyl čas. Jako náhradu tady ode mě máte nový příběh. Snad se bude líbit. :)


Když trochu přidám, třeba to ještě stihnu. Nesmí mi to ujet! Jdu rychle, téměř běžím.. Protože končí školní rok, jedeme letos naposled se školou na výlet na hrad, a vrátíme se asi až večer. A já nestíhám! Běžím, už jsem skoro u zastávky. Vidím moje spolužáky, mávají mi. Autobus už se objevuje v zatáčce. Musím přidat. Jenže nohy mě odmítají poslouchat. Najednou o něco zakopnu a padám na zem. Před chvílí pršelo a já jsem celá od bahna. Spolužáci na mě tupě zírají, ale autobus už zastavuje. Všichni nastupují. Kromě mě. Řidič zavírá dveře. Nečeká na mě. V autobuse vidím všechny mé spolužáky, i paní učitelku...která si mě nevšimla. Autobus už se rozjíždí, a za chvíli mizí v zatáčce. Už ho nedoženu... To je nespravedlivé! Oni jedou na ten nejlepší, nejvíc vzrušující výlet na světě, a já se tu válím v bahně. Zvedám se." Tak sbohem, mějte se tam hezky!" zařvu naštvaně za busem, i když vím, že mě moji skvělí "kamarádi" neslyší. Co budu dělat? Mamka jela do práce, a taťka jakbysmet. Ten jel ještě dřív. Najednou mi zabzučí mobil. Nová zpráva. Mamka píše! : Ahoj zlaticko, doufam ze se mas dobre, napis mi taky. Uzij si vylet! M.. Tupě zírám na smsku. Né! Ona mi ještě píše ať se mám dobře! Mám se dobře, mám se přímo skvěle! Jsem na výletě do Bahna! Najednou mi zase zadrnčí mobil. Další zpráva od mamky. : Jeste jsem ti zapomela rict, ze se vratime z tatou az pozde v noci, kamaradka nas pozvala na jeji narozeniny, je to takova spolecenska akce, a ja bych tam rada sla. Uvidime se zitra. Bez spat driv, hvezdicko. Mej se. M.. Gggggrrrrrrrrr! Mamka a ty její akce.Vždycky se někde zdrží, a když chci jít s nimi, řeknou, že je to "jen pro dospělé". a že bych se tam nudila. Super. A jak já se teď dostanu domů? Nemám klíče. Naštvaně se šourám domů. Co bych tady ještě dělala? Stejně už se pro mě nevrátí. Začíná pršet. Klepu se zimou, a přemýšlím, jak se dostanu domů. Konečně jsem se ocitla před našimi vraty. Není zamčeno. Mamka na to asi zapoměla, když šla do práce. Jdu dovnitř, a zamknu za sebou. Konečně jsem doma. Alespoň je tu teplo. Sundám ze sebe bundu, boty a čepici, a ten zatracený bágl hodím do kouta. Co budu dělat? Jak se zabavím? Třeba by měla čas nějáká moje kamarádka. Ne, neměla. JE NA VÝLETĚ. Šla bych na počítač, ale je rozbitý. Táta ho musí dát reklamovat. Tak si alespoň pustím telku. Nebo rádio. Zapnula jsem bednu a svalila se na gauč. Mám den blbec. Nejdřív mi ujede bus, pak spadnu do louže a nakonec mi mamka oznámí, že se vrátí až v noci. V televizi dávají Simpsonovi. Bezva! Přece jen něco mi zvedne náladu. Strávila jsem u televize pár hodin, a najednou BLIK! a všechno se zhaslo. Někdo vypojil elektřinu! Doufám, že to nepotrvá do večera, to bych tady musela zapalovat svíčky, ale nevím kde jsou, a navíc se bojím tmy. Tak, teď jsem totálně v háji. Rodiče NEVÍ, že jsem nejela na hrad, nejde elektřina, a já nevím, kde jsou svíčky+fakt, že se mi vybil mobil to celé parádně završuje.
A co teď? Asi si budu muset udělat úkoly,nebo tak něco, protože se aspoň zaměstnám-je to sice nuda, ale co? Popadnu batoh do školy, a táhnu ho do svého pokoje. Někdy mi příjde, že v něm tahám cihly..nejtěžší je určitě učebnice fyziky..nebo chemie?.. Zavřela jsem dveře do pokoje, a hnala se ke svému stolu. Vytahuju z batohu učebnice a při tom si zpívám tuhle divnou písničku, kterou jsem právě vymyslela: "Autobus mi ujel, mám to dneska pech! Všichni jedou na hrad a já se tady budu s úkolama sr-" (uvědomila jsem si, že bych neměla být sprostá) "-štvát." Zamyšleně jsem se podívala z okna. Najednou jsem si všimla nějaké holky. Byla mi hrozně povědomá...BYLA TO MOJE SPOLUŽAČKA!! Ale co tady dělá?? Vyběhla jsem z pokoje, div jsem sebou nešvihla na schodech a vyběhla jsem z domu rovnou ke svojí spolužačce a zavolala jsem na ní. "Ahoj!" vykřikla a rozběhla se ke mě. "Co tady děláš? Jak to že nejsi na hradě??" O_O Zeptala jsem se jí s otevřenou pusou. "No, my jsme se na ten hrad ani nedostali.." řekla se zarážejícím klidem. "COŽE?",nechápavě jsem se na ni podívala. "Víš, když jsme tam dorazili, nehledě na to, že se venku schylovalo k VELKÉ bouřce, vystopili jsme s autobusu a šli jsme lesíkem pěšky k hradu. Když jsme se vyškrábali do toho hrozného kopce, nikdo tam nebyl. Stál tam jenom nějáký starý pán s knírkem a zametal zaneřáděné chodníky. Brána hradu byla zavřená a zamčená a byla na ní nějáká cedule. Paní učitelka přišla k tomu pánovi a zeptala se ho, proč je zavřeno. Podíval se na nás jako na vetřelce a řekl, že hrad je mimo provoz. Dokážeš si představit, jak zaražení a zklamaní jsme byli...Potom, co nás ten dědek skoro vyhnal hradního areálu, jsme se všichni naštvaně šourali zpátky z kopce. Začalo pršet. Když jsme nějak sešli dolů k silnici, přijel pro nás autobusák, sice trochu naštvaný, ale co? Byli jsme rádi že nás někdo zavezl domů.. Proto si myslím, že jsi o nic úžasného nepřišla..." celou tu dobu jsem na ni koukala s otevřenou pusou, ale ona klidně mluvila dál. "A-a-a c-co potom?" zakoktala jsem se, "Potom?" podívala se na mě udiveně, "Potom nás ten řidič všechny vyhodil u první zastávky, ke které dojel, až jsme málem nestihli vystoupit. No a tak jsem šla kolem tvého domu a potkala jsem tě... KONEC."zasmála jsem se její poznámce, ale než jsem si to stačila srovnat v hlavě, už řekla s úsměvem "Ahoj, uvidíme se ve škole!" a kvapným krokem vyrazila k domovu. Já jsem taky vyrazila k domovu, ale poněkud klopýtavým krokem, a dvakrát jsem zakopla o vlastní nohu. Když jsem za sebou zavřela dveře, byla jsem ještě pořád trochu zmatená... A pak zapojili elektřinu.



by Coolgirl